Puente Viesgo

Jedním z hlavních témat této cesty byl paleolit kantaberské oblasti. V Puente Viesgo jsme směli shlédnout malby vyvedené rukou pravěkého člověka na vlastní oči. Dostali jsme se do jeskyní El Castillo a Las Monedas. Obdrželi jsme skvělý výklad od místní průvodkyně. Jeskyně samy o sobě byly úžasné, plné krasových projevů, ale vcítit se do lidí žijících v pravěku, to teda bylo něco!

Jeskyně byla objevena na začátku 20. století a hned se stala trhákem. Téměř okamžitě začaly archeologické výzkumy. Financoval je monacký princ Albert I. Odkrylo se 26 vrstev, od hlubokého pravěku po středověk. Ve většině z nich se našly bohaté důkazy lidského osídlení.

Jak se tu žilo v pravěku? Venkovní část jeskyně pod převisem sloužila k denním činnostem. Prostor byl velmi dobře zorganizován a využit. Hlubší části jeskyně měly spíše spirituální význam. Právě tam se malovalo. Proč? Proč na to vynakládali tolik úsilí? Dohadujeme se, že mohlo jít o magické rituály, zaříkávání, nácvik lovu, přivolání zvěře, možná i o potřebu kreativně či duchovně se projevit.

A že to byla práce! Zkus si to představit. Už jenom ta příprava. Chlap nebo ženská (průvodkyně několikrát zdůraznila, že to nebyla vysloveně mužská záležitost) si museli najít kámen s ďolíkem, ze kterého vytvořil/a svítilnu. Pak za mihotavého světýlka prolézal/a jeskyni, aby našel/a to správné místo, ty správné nerovnosti na stěně, které by pomohly vytvarovat malovaný objekt, dodaly mu plasticitu, dojem pohybu. Pak se musel/a rozhodnout, jakou techniku použije, Vyrýt? Nakreslit uhlem? Namalovat okrem? Volba okrové barvy byla asi nejatraktivnější, viz manos negativos tady či býci v Altamiře, ale taky největší vopruz. Barva se získávala přímo ze skály. Braly se úlomky s vysokým obsahem železa či manganu, rozdrtily se a smíchaly s vodou, možná s krví. Pak se barva nanášela na vyhlídnuté místo, stále si představuj mizerné osvětlení a zimu, možná i hlad a blechu v kožichu.

Jak nanášet? O tom jsou ukázkové materiály v muzeu Altamiry a v Archeologickém muzeu v Santanderu. Používaly se přímo prsty nebo něco jako štětce nebo se barva foukala buď přímo pusou (fuj) nebo důmyslným udělátkem. 

Malby tu jsou od sebe vzdálené i tisíce let, i když sdílejí jednu jeskyni, někdy i jednu stěnu, někdy se i překrývají. Průvodkyně nám ukázala býky, koně, kozy, dokonce i soba, což svědčí i o chladném období, ve kterém umělec/umělkyně tvořil/a. Dneska abys ve Španělsku soba pohledal.

To, co odlišuje jeskyni El Castillo od všech ostatních jsou negativy rukou a kotouče. Měli jsme příležitost vidět pacičky lidu z doby kamenné! Kromě rozdělání barvy je technika malby celkem jednoduchá. Přiloží se ruka na zeď a poprská se okrovým sajrajtem.

 Kotouče pravěký umělec jeskyně El Castillo maloval s jasně zlomyslným záměrem zavdat člověku moderní doby důvod lámat si hlavu. Červené kotouče jsou namalovány na dominantním místě v jakémsi systému. Daniken by jistě přispěchal s nějakou zajímavou hypotézou, ale seriózní vědci neví.

Jeskyně Las Monedas byla objevena mnohem později. V době, kdy už se v El Castillo provádělo, řekněme někdy v 50. letech, se dal do řeči jeden pasáček s průvodcem. Představuji si to asi takhle:

U třetí sidry. "Hele vole (hombre), hned vedle tý jeskyně, co děláš, je ještě jedna a taky je pomalovaná.

"Hombre, jak to víš?" zeptal se průvodce a poručil další sidru.

Pasáček, echando culo (překlad a vysvětlení frazému v cestopise), povídá: kdysi zamlada jsem se tam schoval s celým stádem před bouřkou."

A taky že jo. Jeskyně odkryla svá tajemství. Proč Las Monedas? Protože ve "studni" uprostřed jednoho z jeskynních sálů byly nalezeny mince z doby Reyes Católicos, katolických veličenstev. Evidentně byla jeskyně objevena mnohem dříve, ale to mělo lidstvo jiné starosti než paleolitické umění, například objevování Ameriky a tak.